Máte rádi trochu napětí?

12. prosince 2016 v 15:23 | Elle |  update

Sice nepokračuju v povídce, co jsem zveřejnila naposledy, ale nějak mě osvítilo tohle. Je to jen kratoučké, ale myslím, že by to mohlo nejaké emoce vzbudit. U mě byly již při psaní.


Zafoukal vítr jak jsem se ohlédla. Měla jsem pocit, jakoby mě někdo sledoval. Jen se mi to zdálo. Byl večer a já se právě vracela domů.
Proč jsou všechny ulice prázdné? Zastavila jsem se. Lampa nade mnou zablikala. Vzhlédla jsem k ní a pár kapek mi dopadlo na tvář.
Byl to tichý a chladnější večer. Neděle. Proč nikdo není venku?


Začala jsem pokračovat v chůzi rychleji. Pravě jsem míjela opuštěné dětské hřiště. Jak tam nebylo poblíž žádné světlo, přišlo mi strašidelné. Za mnou něco zapraskalo. Trochu jsem se lekla a ohlédla se, ale nikdo tam nebyl. Přidala jsem víc do kroku. Za chvíli budu doma. Už jen kousek. Odbočovala jsem do mé ulice tak rychle, že jsem do něčeho prudce narazila. Vzhlédla jsem a byl to nějaký muž. Trochu jsem se lekla.
"Pardon." vychrlila jsem ze sebe a začala utíkat k vchodovým dveřím.
Když jsem k nim doběhla, uvědomila jsem si, že jsem si nevyndala z kabelky klíče. Achjo. Rychle jsem je hledala. Poléval mě nepříjemný pocit. Našla jsem je a začala strkat klíč do zámku až jsem odemkla a rychle vplula dovnitř. Ulevilo se mi a už v klidu jsem šla do bytu. Došla jsem ke dveřím a zjistila, že jsou pootevřené. Cože?
Opatrně jsem otevřela dveře maličko víc, abych vedle zmáčkla vypínač a rozsvítila světlo. Otevřela jsem dokořán, ale stále jsem zůstávala stát na prahu. Bála jsem se ho překročit. Můj zrak ihned zaměřil krev na podlaze. Nebylo ji nějak moc, ale přeci tam byla.Panebože.
"Veru?!" zavolala jsem do bytu zoufale. Nejprve se nic neozvalo zpět. Ale pak jsem to uslyšela. Něco jako rychlé zašustění. Jako plastikový pytel. Bože. Ježíš, ja nevím, co mám dělat!
Ihned jsem vzala do ruky telefon a zavolala tátovi. Zvedl to po třetím zazvonění. "Tati?" zašeptala jsme nervózně.
"No?" odpověděl rozepsale.
"Myslím že u nás doma někdo je? Nevím, co se stalo, ale .. všude je tu krev v chodbě a .. byly pootevřený dveře." řekla jsem.
"Co? Tak tam nechoď a zkus zavolat policii nebo někomu!" vychrlil na mě.
"Dobře, ale já se bojím zavěsit! .. Tati já mám opravdu strach.." zašeptala jsem a cítila, jak mi po tvářích stékají slzy. "Bojím se jít i ven.." řekla jsem skoro neslyšně.
"Vzbudím mamku, ať někoho zavolá."
Přišlo mi jako by to trvalo celou věcnost. Stála jsem zády ke dveřím sousedů a očima hypnotizovala naši chodbu. Čekala jsem až někdo přijede. Přijeli až po půl hodině.
Seběhla jsem rychle dolů ke vchodu jim otevřít. Stále mi stékaly slzy po tvářích, ale trochu se mi ulevilo, že už tu někdo je se mnou.
Dva policisté, žena středních let a muž přibližně ve stejném věku, dovedla jsem je k našemu bytu a oni postupně prošli chodbou a prohlédli koupelnu, můj pokoj, a pak se dostali do vedlejšího pokoje.
Verčin pokoj. Otevřeli dveře a to, co v něm bylo. To se nedá snad ani popsat.
Klesla jsem na kolena. A ruka mi přiletěla k puse, mé slzy se již nedaly zastavit.
Bylo otevřené okno. Doktořán jen závěs vlál ve větru. A pod ním tam dole za postelí, něco tam leželo. Jediné, co bylo vidět, byla ruka, která vyčuhovala. Pak si jen vzpomínám, jak se na mě někdo snažil mluvit. Něčí ruce mě zvedly a odnášely pryč. Pak už byla jen tma.


Probudila jsem se a a ulevilo se mi, že to byl jen zlý sen. Nebo ne? Kde to jsem. Všude je tu tma. Ach.. nahmatala jsem vedle sebe mobil a podívala se na čas. 4:57. Našla baterku a posvitila s ni. Bože, děkuji. Byla jsem ve svém pokoji a byl to opravdu jen zlý sen...

 


Komentáře

1 Luciy Luciy | 12. prosince 2016 v 19:12 | Reagovat

Napětí teda nechybělo, celou dobu jsem si pořád v hlavě říkala: "tak co se tu krucinál děje?" :D  každopádně by mě zajímalo jestli tam leželo mrtvé tělo té Verči nebo...:D no nechám to ve spárech mé fantazie :D a nebýt to sen, tak by se dalo v příběhu krásně pokračovat:D

2 Elle Elle | Web | 12. prosince 2016 v 22:15 | Reagovat

No já právě ke konci nevěděla, jestli chci dalé pokračovat nebo ne. Taky sama mám spoustu různých nápadu, jak by to mohlo být dál, ale říkala jsem si, že takhle to bude víc k zamyšlení :D

A jsem děsně ráda, že se napětí projevilo i jinde než jen u mě :D :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.